Proč já

Vzdělávací aktivity jsou připravovány na míru účastníkům. Oproti kurzům otevřeným pro veřejnost mají tedy tu výhodu, že se na nich účastníci dozvědí to, co skutečně potřebují vědět, a diskutují o situacích, se kterými se v reálném životě skutečně setkávají. Aby bylo možné takové vzdělávací aktivity připravit, je třeba analyzovat, jaké vzdělávací cíle mají vlastně naplnit. To lze provést několika způsoby...

Hovoříme-li o návrhu vzdělávacího programu na míru, neznamená to vždy pouze vzdělávání tváří v tvář, tedy prezenční kurzy s živým lektorem. Cílem je naučit účastníky vzdělávání to, co mají znát a umět - nikoli nutit je sedět v učebně. Ačkoli jsou prezenční kurzy účinnou metodou vzdělávání, návrh vzdělávacího programu bude složen z takových aktivit, které jsou pro splnění daných vzdělávacích cílů nejvhodnější.

Vzhledem k tomu, že se zdravý člověk dokáže na jednu věc soustředit maximálně 20 minut, měl by pro něho být celodenní vzdělávací kurz zaměřený na dané téma utrpením. Tomu lze zabránit jediným způsobem - je třeba volit vzdělávací metody, které účastníky znovu a znovu vtáhnou do děje, a tyto metody průběžně střídat...

Emeritní profesor University ve Wisconsinu, Donald L. Kirkpatrick, publikoval ve své knize Evaluating Training Programs (Hodnocení vzdělávacích programů) v roce 1994 jednoduchý model hodnocení efektivity vzdělávání. Prostřednictvím této knížky se jeho myšlenky z předchozích let dostaly do širokého povědomí vzdělávacích specialistů na celém světě a dnes je Kirkpatrickův model hodnocení vzdělávání zřejmě nejpoužívanějším hodnotícím standardem. V jeho podání existují 4 úrovně hodnocení vzdělávání.